OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední dobou se mi zdá, že tuzemské nu-metalové skupiny rostou jako houby po dešti. Jen málo z nich však posouvá hranice žánru dál a hned na úvod musím říci, že i MAGMA HOTEL zůstali někde v půli cesty. Na aktuálním počinu najdete jak strnule působící bizkiťácké a kornovské klišé, tak kroky do uvolněnějšího experimentování s jinými žánry. Stylově tedy jde o spojení rap-metalu a hardcoru s občasnými bázlivými, ale velmi osvěžujícími výlety do sluncem zalitého reggae a dalších oblastí.
Co se týče jednotlivých skladeb, ty působí poměrně rozporuplně. Osobně k nejsilnějším momentům alba řadím „Babylon Citrus“, která dýchá jamajsky plážovou atmosférou, jež záhy trochu zabíjí poněkud laciná zbustrovaná kytara a úplně pohřbívá koncový riff. Hodnotím sice kladně, že skladba má znatelný vývoj, nicméně ten rozhodně není k lepšímu. Hned následující pecka mi v počátku trošilinku připomíná RHCHP a taktéž se řadí k těm, které jsem si oblíbil více než ostatní. Poklidné, ale příjemně houpavé tempo, jenž mi kupodivu u MAGMA HOTEL vyhovuje více než tvrdší vály, narušuje opět agresivní kytarový vpád potápějící písničku do poněkud klišovitějších nu-metalových vod. Ostatně stejně jako u skladby minulé. Při devítce „S.M.“, mimochodem jediná s českým textem, jsem si velmi rychle vzpomněl na výherce letošního Jim Beam Music THE.SWITCH, což bude způsobeno možná stylizací zpěvu, který mi dosti připomíná Štěpána Šatopleta. Tak, jako u THE.SWITCH, i sem čeština dobře sedne a nepůsobí na první poslech hloupě, což je u podobných skupin rozhodně výhrou.
Co se sluší vyzdvihnout je stránka producentská. Nahrávka zní velmi profesionálně, nepostrádá pestrou paletu zvukových domalovánek, počínaje intrem, přes různé libůstky nejen na začátcích jednotlivých skladeb. Nejsilnější tracky jsou paradoxně ty nejměkčí, kde se skupina na několik chvil vymaňuje z pout žánru. Rozhodně bych uvítal více podobných experimentů i v tvrdších skladbách, nicméně ty se pevně drží zažitého mustru, který nahrávku strhává spíše k šedému průměru, leč dobře a poctivě udělanému. Bohužel se mi zdá, že takových skupin je na české scéně čím dál tím více a tím pádem je čím dál těžší vybudovat si nějakou osobitost. Celkem rád bych MAGMA HOTEL viděl živě. Dovolím si predikovat, že výsledek bude o dost lepší než z CD a zároveň si dokážu poměrně dobře představit, jak hopsající zástupy pod podiem řvou z plna hrdla se zdviženou pěstí spolu se zpěvákem, neboť některé výkřiky ve skladbách jsou přesně k tomuto stavěné.
Po zvukové stránce plně profesionální kotouč od další numetalové smečky z tuzemska, na jejíž tvorbě se nezapře jak inspirace zámořskou scénou, tak v několika světlých momentech i zdárné pokusy o originálnější křížení s jinými styly.
6 / 10
Fun Tom de la ROCKO channel
- vokály
el BARTo
- basa
Kamillos
- kytara
Bogis
- kytara
Elvis Belmondo
- bicí
KATCH-R aka dirty Harahim
- trntbl.
1. Devine Warning
2. Pillsman
3. Deja Vu
4. Shit From Baghdad
5. Babylon Citrus
6. M.B. Forever
7. Too
8. Don't Trust Your Enemy
9. S.M.
10. H8 4 U, Bitch
Vydáno: 2004
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Zdeněk Šikýř, Jakub Homola, roPko & MAGMA HOTEL
Studio: Studio Hostivař
Nějak se nám v té naší české kotlině s nu-metalovými nahrávkami roztrhnul pytel. Pochopitelně, jak už bývá zvykem, děje se tak 2-3 roky po hlavním žánrovém boomu proběhnuvším na západě od našich hranic.
Tím však nechci naší nu-metalové scéně upírat právo na existenci. Ba právě naopak, sám rád uvítám kvalitní noshledy americké scény. A těmi MAGMA HOTEL podle mě jsou. Díky bublající base a charakteristickému zvuku kytar ponejvíce připomenou starší KORN. Míra inspirace však nepřekračuje hranici vykrádání, neboť kapela má dostatek vlastního hitového potenciálu a v kombinaci s kvalitními instrumentálními výkony a velmi dobrou produkcí z hostivařského studia se "Deja Vu" vskutku velmi dobře poslouchá. Dle mého názoru v rámci svého žánru jedna z mála opravdu ne zbytečných tuzemských nahrávek.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.